Nekladu odpor, vítězím, už nekouřím!


Procházím osobní transformací, která zasahuje do mých každodenních zvyklostí. Nejenom, že jsem změnila osobní postoj k samotné práci, ale je to už více než rok, kdy jsem přestala definitivně kouřit.


Zkrotila jsem mého divokého koně. Na rozhodnutí jsem pracovala dlouho, intenzivně však asi tak dva roky. Nešlo však o žádné plánované aktivity, a ani jsem si nepořídila žádné odvykací prostředky, prostě jsem si častěji a častěji uvědomovala, že už brzy nebudu kouřit.


Až mně tyto představy provázely každý den, kdy jsem si zapalovala další a další cigaretu. Nekladla jsem, jak myšlenkám, tak reálnému kouření, žádný odpor. Nechala jsem tenhle zlozvyk doznívat tak dlouho dokud to bylo nutné. Až jednoho dne jsem si nezapálila vůbec. Neměla jsem tu potřebu, ani chuť, ani nepřišel abstinentní impuls. Prostě jsem už neměla chuť dál pokračovat. Můj osud nebo prožitek byl naplněn?


Na přednášce Ivanky Adamcové jsem poprvé slyšela, že vše, co se nám děje, je dobré. Že život je jakási divadelní hra, ve které máme všichni svou roli. Tuto hru i s rolí jsme si pro život, tady na Zemi, vědomě a dobrovolně vybrali. A to, co se nám v životě děje, jsou okamžiky, které si potřebujeme prožít, poznat určité situace, být ve vztazích s danými lidmi a poznávat sebe, život, skrze ně.


Naučit se žít, být v přítomnosti, zahodit veškeré strachy z čehokoliv, co nám zrovna naše mysl předhazuje a tím nás trápí. Pochopila jsem, že nejde o flegmatický přístup nebo o rezignaci se podílet na životě, ale jde o vědomé přijímání vlastní existence za takovou jaká je. V životě jde hlavně o zkušenosti a o poznání, které dříve či později k nám dorazí jako nečekaný, ale nakonec vítaný host.

Ve svých příspěvcích jsem se několikrát zmínila o tom, že duše přišla na Zemi experimentovat. A tak bychom se neměli prožitkům tolik bránit. Aniž bych před rokem Ivanu znala, věděla jsem, že přístup k sobě bez odporu je pro mně nejlepší volbou. Nedávala jsem si žádné příkazy jako "Od zítřka už nevykouříš žádnou cigaretu", ale naopak byla jsem k sobě vstřícná, milá a ohleduplná.


Věděla jsem, že pokud si budu příliš přikazovat nebo naopak zakazovat, tak zkoušku neustojím. Prostě vždy, když jsem měla chuť si zakouřit, tak jsem si prostě zapálila. Zajímavé však bylo, že intenzita potřeby a chuti kouřit se razantně zmenšovala a postupně se mi vytrácela z každodenní potřeby.


Myslím, že nejdůležitější bylo to, že jsem rozhodnutí, jestli si znovu zakouřím, nechávala na každý jednotlivý den, tedy na přítomný okamžik. NEVYTYČILA JSEM SI ŽÁDNÝ TERMÍN, KDY OPRAVDU PŘESTANU A TAKY JSEM SI NENAŘÍDILA KOLIK MŮŽU ZA DEN VYKOUŘIT! Prostě jsem to nechávala volně plynout. Díky tomu, a dneska už to dobře vím, jsem byla schopná definitivně přestat kouřit.


Přirozeně, nebylo to hned, trvalo mi to rok. Ale bylo to milé, nenásilné a jakoby přirozené loučení s nejlepší kamarádkou cigaretkou. Dneska vím, že co se týká životní zkušenosti, tak šlo o prožitek, který jsem si prostě musela zkusit. Prostě dlouhé roky jsme si spolu měly co říct.


Ale později šlo o pochopení skutečnosti, že jde o hru a o roli a že jde taky o její přijetí. Teď v sobotu jsem byla s přáteli v baru, kde byla hlava na hlavě a zakouřeno tak, že jsem měla chvilky, kdy se mi chtělo opravdu utéct. Už vím, že to bylo mé definitivní rozloučení se s cigaretkou. To jsem, díky bohu, obstála na jedničku s hvězdičkou, protože i když jsem byla v tak silně kuřáckém prostředí, tak jsem věděla, že mi kouření už vůbec nic neříká. Kamarádka cigaretka už dávno prostě nadobro odešla...


Také bojujete s vlastní vůli a neustále si dáváte příkazy, kolik cigaret dneska vykouříte? Změňte přístup a buďte na sebe vlídní a milí. Mějte k sobě pochopení. Zkuste se neobviňovat. Přijměte tento zlo - zvyk za nutnou zkušenost, kterou si tady máte prostě prožít a přijměte ji jako součást vaší role.


Neklaďte kouření odpor, vždyť vám je dlouhá léta tím nejlepším přítelem! Buďte na sebe vlídní a řekněte si, že to nevadí, že kouříte, protože víte, že jde o zkoušku a také o poznání, které musíte nabýt. Pokud máte s kouřením přestat, tak jistě brzy přestanete nebo už jste na dobré cestě. Posléze uvidíte, co se bude dít.


A když nebudete životu (kouření) klást odpor, tak stejně jako já, dokážete zvítězit nad vlastní závislostí.


Držím vám palce!

Šája


#změňživot #zdraví #překonáníomezení #přestatkouřit #odpuštění #žijemejinak #Všejedobré #inspirace #IvaAdamcová #Spokojenýživot

0 zobrazení

Šárka Grycová

Žije na 100 let starém statku a plní si své sny, přetváří a proměňuje svůj vlastní domov. Je vdaná, je matkou jednoho syna, ženou skvělého muže. Před pár lety se s manželem přestěhovala z Prahy na venkov. Je expertkou na plánování a realizaci úspěšné rekonstrukce bytu a domu včetně změny dispozice interiéru a jeho zařízení. Je propagátorkou udržitelného životního stylu a ukazuje cestu k šetrnému přístupu v zacházení se starými domy. V tomto duchu renovuje vlastní venkovský dům, kde zároveň klade důraz na procesy zhodnocování materiálů cestou upcyklace a redesignu. 

Šárka je autorkou projektu Nuknuk ateliér a organizátorkou a lektorkou semináře Jak na rekonstrukci domu a jeho střechy. Inspiruje lidi, jak si mohou snadno a chytře přetvořit vlastní život a odejít na venkov. Učí je, jak využívat potenciál vlastní kreativity, aby se mohli vydávat za svými sny a renovovat a přetvářet jejich domovy snadno, chytře a ekonomicky. Více o Šárce najdete tady >>

Hodláte se přestěhovat z města na venkov?

Přečtěte si můj skutečný příběh o cestě z města, z Prahy na venkov za 5 měsíců a 21 dní.

Do knihy jsem dala všechny moje zkušenosti a vše, co mi připadalo o cestě z města na venkov důležité, abych vám poskytla ucelený přehled o tom, co vás na takové cestě může potkat.

Najdete zde tipy a rady, jak zvládat jednotlivé situace bez stresu a jakým způsobem k nim můžete přistupovat, aby vše šlo hladce.

Dala jsem dohromady všechny užitečné myšlenky a prožité zkušenosti, které mě vedly na mojí cestě z města.

 

Stáhněte si eBook zdarma.