Je konec prázdnin a my se připravujeme na další sběr jablek, které teprve na stromech v sadu dozrávají.
Na naši jabloni s jemně kyselými jablíčky začínají plody dozrávat už na začátku srpna. Tady u nás ve Slezsku jim říkáme "papjyroki", česky volně "papírovky". Jabloň nám už poskytla několik vrchovatých bedýnek úrody. Tohle je náš poslední sběr z tohoto skvělého stromu.
Škoda, že vám nemůžu dobře zprostředkovat tu nádhernou sladkou vůni, kterou naše jablíčka voní.
Jednou z výhod života na statku je možnost živit se úrodou, kterou vám poskytne sad nebo i zahrada. Řekla bych, že je to jeden z důležitých kroků k částečné soběstačnosti, pokud o ní přemýšlíte.
Díky tomu si můžete dopřát chutná a zdravá jídla nebo nápoje po celou sezónu, aniž byste museli utrácet za nákup těchto potravin v supermarketech. A navíc víte, že konzumujete čisté a chemicky nijak neošetřené jídlo.
My si z jablek sami vyrábíme:
mošty, sirupy, přesnídávky, marmelády, pečeme bublaniny nebo koláče.
Chci podpořit všechny z vás, kdo chcete změnit kvalitu života tak, že se hodláte přestěhovat na venkov do domečku se zahradou . Vřele vám tento krok doporučuji.
Po náročné fyzické námaze, při stavění cest a cestiček kolem domu, jsem jednoho dne pocítila, že si potřebuji vybít tvůrčí energii, která se ve mně po tu dobu nahromadila. Podívala jsem se na dům, jak je nehezky oprýskaný, neopravený a napadlo mně, že ho prostě pomaluji.
Byla to skvělá myšlenka, vzbudila se ve mně tvůrčí múza. Najednou jsem viděla všechny ty fantasktní tvary a barvy Antonia Gaudího. Byl katalánský architekt, představitel Katalánského modernismu. Valná většina Gaudího staveb se nachází v hlavním městě Katalánska, v Barceloně (zdroj: Wikipedie).
Připravila jsem si barvy, nejdříve bílou, ta je základní kompozicí mých tvarů. A potom jsem postupně v průběhu několika dní tvořila, vkládala do bílé barvy i další tóny barev, které jsem měla po ruce. Nejdříve jsem začala malovat na místo, kde ještě zůstala omítka.
Neměla jsem žádnou vizi. Prostě jsem malovala nějaký obrazec, ze kterého se nakonec vyklubala první mandala. Jaké překvapení, že? No jo! Tvorba je tvorba. Jasně, že Šárka si myslela, že vytvoří něco podobného jako tvořil Gaudí, ale v programu těla byla nastavená MANDALA. První namalovaná mandala na domě byla na světě.
Spokojeně jsem si novou mandalu pozorovala ze svého růžového lehátka pod ořechem. A dívala se na dům a přemýšlela jsem, kde a jak namaluji tu další.
Když tvořím, tak relaxuji, nepociťuji žádné pnutí těla, jde to samo. Tvořím intuitivně, nepřemýšlím, pouze pozoruji tvorbu samotnou a citlivě každý obraz ladím. Stejně tak tvoří můj táta. Maluje obrazy celý život.
Měla jsem možnost od dětství ho při malování pozorovat. Díky němu jsem získala do vínku trochu umělecké zručnosti. Tu jsem využila také při tvorbě obrazců na statku. A díky ní jsem, v průběhu dalších několika letních dní, postupně pomalovala obrazci celý náš dům.
Zimní pohledy na mandalový statek jsou okouzlující. Dům je zasypaný peřinou sněhu. Je to ráj pro naše kočky. Sníh viděly poprvé, narodily se loni v létě. Na fotce pózuje, ředitelka zeměkoule, kočka Míca.
Tohle je přesně ten důvod, pro který jsem opustila ten "skvělý pražský" život a rozhodla se ho vyměnit za štětec, marmeládu a záhon.
Nebylo to žádné šílenství, naopak šlo o promyšlený plán, který mi právě začíná přinášet tolik očekávané ovoce.
Právě procházím obrovským uvědoměním kolik mám kolem sebe možností k vlastní seberealizaci, ke tvoření, k transformaci vizí či myšlenek do skutečné reality.
Než jsme se na rodový statek přistěhovali věnovala jsem se převážně činnostem, které mi přinášely výplatu, ale neměla jsem z nich permanentní radost nebo nadšení. Nešlo o nic tak neobvyklého, vždyť marketingem, prodejem zmrzlin nebo správou nemovitostí se živí docela dost lidí.
Jde o svobodnou možnost volby, kdy si volím mezi oblíbenými činnostmi. Už pár let si vybírám, co budu každý den tvořit. Mohu to říct i jinak, co budu každý den dělat: bourat, stavět, kreslit, tvořit příspěvek, web, e-book, kurz, atd.
Tohle už není to obyčejné dělání, ale tvoření nové vlastní reality.
Vnímáte taky ten rozdíl mezi děláním a tvořením?
Tvoření má mnohem silnější energii. Podněcuje k radosti, je v něm dětská zvědavost, a hlavně není spojené s úzkostí nebo strachem.
Když jsem vytvořila na stěnách domu několik fantastkních obrazců cítila jsem se jako Gaudí ve Španělsku, když tvořil.
Pořádně jsem si to tehdy užila, jako kdyby další možnost už neměla přijít. To je přesně ten pocit svobody a nezávislosti, který mi tady dává smysl žít.
Bylo to jako, když tvořím se sluncem a divokým kvítím ve vlasech.
Mějte se krásně.
Zdravím Vás z mandalového statku
Šárka
a kočka Míca :-).