Dnes dům. Zítra volba.

Pracuji na návrhu vlastního domu a potřebuji si ujasnit myšlenky – co, jak a proč.

Jedná se o dvojdomek, který chci navrhnout tak, aby v budoucnu mohly vzniknout dvě nebo tři samostatné jednotky.

Zároveň ho ale teď chci mít po nějaký čas celý pro sebe.

A pořád v tom nemám úplně jasno.

A hned na začátku chci říct tu nejdůležitější věc:

To, že v tom nemám jasno, není problém návrhu.

Je to přesně fáze, která by se neměla přeskočit.

Co se mi tady skutečně potkává

1️⃣ Dům není jen stavba – je to časový plán života

Teď nenavrhuji

„dvojdomek“.

Navrhuji

dům, který se bude měnit spolu se mnou.

A to je důvod, proč:

• chci otevřenost do budoucna (2–3 jednotky),

• ale zároveň celistvost teď (mít dům celý).

To není rozpor.

To je zadání.

2️⃣ Můj zmatek je signál, že myslím správně

Lidé, kteří v tom mají „hned jasno“, často:

• řeší jen půdorys,

• ne životní scénáře.

Já přemýšlím:

• v čase,

• v rolích,

• ve změnách.

➡️ A to se nedá rozhodnout jedním náčrtem.

Jak si v tom udělat jasno – bez toho, abych se musela rozhodnout hned

🔹 Krok 1: Oddělit teď a potom

TEĎ:

Jak chci bydlet první 3–5 let, kdy je dům celý můj?

POTOM:

Jak se dům může rozpadnout na samostatné jednotky, aniž by se zničil?

Tyto dvě vrstvy se nemají míchat do jednoho rozhodnutí.

Jen se na sebe připravují.

🔹 Krok 2: Navrhovat „skryté dělení“

Klíčové není, kolik jednotek bude.

Klíčové je, kde může vzniknout hranice, když bude potřeba.

Například:

• schodiště, které může být společné,

• místnosti, které mohou být obývákem i garsonkou,

• instalace připravené, ale neoddělené.

➡️ Dnes dům. Zítra volba.

Nuknuksara