Dům v čase

Zkouším psát nahlas o návrhu domu a o tom, co se při tom učím.

Zajímavým časosběrným materiálem se pro mě stává analýza návrhů, které jsem vytvořila za dobu, co se navrhováním vlastního domu zabývám. Každý z nich totiž odráží jinou životní fázi, jiné priority i jiný pohled na budoucnost.

Na začátku byla myšlenka, že dům nebude sloužit jen k bydlení, ale i k podnikatelským aktivitám, které bych zde postupně rozvíjela – zpracování ovoce, výroba potravinářských produktů a podobně.

V jedné části domu jsem proto navrhla provozovnu se zázemím pro zaměstnance. Jenže s příchodem covidu a pozdějším prudkým nárůstem cen stavebních materiálů jsem si musela přiznat, že tudy cesta nepovede.

Po zkušenostech, kdy jsem se pokusila vyrobit a zkušebně prodávat „zázvorové potěšení“, mi začalo docházet, že je to běh na velmi dlouhou trať. A že současná doba takovému způsobu podnikání příliš nenahrává – rozhodně ne tak, aby bylo možné z výnosů rychle financovat rekonstrukci domu.

Návrh provozovny se proto postupně proměnil v kuchyň s jídelnou. Ta by v budoucnu mohla sloužit dětem, pro které bychom chtěli na spodní louce pod lesem pořádat přírodní tábory. Podkroví se tehdy jevilo jako ideální místo pro případné ubytování malých nocležníků.

Zároveň mě lákala i myšlenka využít tento prostor pro výrobu rautů a občerstvení pro různé společenské akce.

Jak ale čas plynul a práce na domě i pozemku svépomocí nám začala přerůstat přes hlavu, síly ubývaly a do popředí se stále víc dostávalo téma pohodlí a klidu vlastního domova.

Postupně jsem dospěla k názoru, že bych si dům nejdřív chtěla užít celý sama pro sebe. Zároveň ho ale navrhnout a při rekonstrukci připravit tak, aby mohl být v budoucnu rozdělen na dva nebo tři samostatné prostory – byty, které bychom mohli postupně obývat v čase, jak budeme stárnout a až syn jednou odejde z domu.

Když se na tyto proměny dívám zpětně, uvědomuji si, že návrh domu není jen o dispozicích, ale o tom, kolik času si dovolíme nechat otevřeného.

Navrhuji vlastní dům.

Dvojdomek, který má jednou umožnit vznik dvou nebo tří samostatných jednotek.

Zároveň ho ale teď chci celý pro sebe.

A čím víc nad tím přemýšlím, tím míň chci rozhodnout příliš brzy.

Začínám si uvědomovat, že návrh domu není jen o půdorysu.

Je i o tom, jaký časový plán života si vlastně dovoluji.

Jak byste k tomu přistupovali vy?

Navrhovat dům jako celek – nebo už teď myslet v jednotkách?

Nuknuksara