Procházím osobní transformací, která zasahuje do mých každodenních zvyklostí. Nejenom, že jsem změnila osobní postoj k samotné práci, ale je to už více než rok, kdy jsem přestala definitivně kouřit.
Zkrotila jsem mého divokého koně. Na rozhodnutí jsem pracovala dlouho, intenzivně však asi tak dva roky. Nešlo však o žádné plánované aktivity, a ani jsem si nepořídila žádné odvykací prostředky, prostě jsem si častěji a častěji uvědomovala, že už brzy nebudu kouřit.
Až mně tyto představy provázely každý den, kdy jsem si zapalovala další a další cigaretu. Nekladla jsem, jak myšlenkám, tak reálnému kouření, žádný odpor. Nechala jsem tenhle zlozvyk doznívat tak dlouho dokud to bylo nutné. Až jednoho dne jsem si nezapálila vůbec. Neměla jsem tu potřebu, ani chuť, ani nepřišel abstinentní impuls. Prostě jsem už neměla chuť dál pokračovat. Můj osud nebo prožitek byl naplněn?
Na přednášce Ivanky Adamcové jsem poprvé slyšela, že vše, co se nám děje, je dobré. Že život je jakási divadelní hra, ve které máme všichni svou roli. Tuto hru i s rolí jsme si pro život, tady na Zemi, vědomě a dobrovolně vybrali. A to, co se nám v životě děje, jsou okamžiky, které si potřebujeme prožít, poznat určité situace, být ve vztazích s danými lidmi a poznávat sebe, život, skrze ně.
Naučit se žít, být v přítomnosti, zahodit veškeré strachy z čehokoliv, co nám zrovna naše mysl předhazuje a tím nás trápí. Pochopila jsem, že nejde o flegmatický přístup nebo o rezignaci se podílet na životě, ale jde o vědomé přijímání vlastní existence za takovou jaká je. V životě jde hlavně o zkušenosti a o poznání, které dříve či později k nám dorazí jako nečekaný, ale nakonec vítaný host.
Ve svých příspěvcích jsem se několikrát zmínila o tom, že duše přišla na Zemi experimentovat. A tak bychom se neměli prožitkům tolik bránit. Aniž bych před rokem Ivanu znala, věděla jsem, že přístup k sobě bez odporu je pro mně nejlepší volbou. Nedávala jsem si žádné příkazy jako "Od zítřka už nevykouříš žádnou cigaretu", ale naopak byla jsem k sobě vstřícná, milá a ohleduplná.
Věděla jsem, že pokud si budu příliš přikazovat nebo naopak zakazovat, tak zkoušku neustojím. Prostě vždy, když jsem měla chuť si zakouřit, tak jsem si prostě zapálila. Zajímavé však bylo, že intenzita potřeby a chuti kouřit se razantně zmenšovala a postupně se mi vytrácela z každodenní potřeby.
Myslím, že nejdůležitější bylo to, že jsem rozhodnutí, jestli si znovu zakouřím, nechávala na každý jednotlivý den, tedy na přítomný okamžik. NEVYTYČILA JSEM SI ŽÁDNÝ TERMÍN, KDY OPRAVDU PŘESTANU A TAKY JSEM SI NENAŘÍDILA KOLIK MŮŽU ZA DEN VYKOUŘIT! Prostě jsem to nechávala volně plynout. Díky tomu, a dneska už to dobře vím, jsem byla schopná definitivně přestat kouřit.
Přirozeně, nebylo to hned, trvalo mi to rok. Ale bylo to milé, nenásilné a jakoby přirozené loučení s nejlepší kamarádkou cigaretkou. Dneska vím, že co se týká životní zkušenosti, tak šlo o prožitek, který jsem si prostě musela zkusit. Prostě dlouhé roky jsme si spolu měly co říct.
Ale později šlo o pochopení skutečnosti, že jde o hru a o roli a že jde taky o její přijetí. Teď v sobotu jsem byla s přáteli v baru, kde byla hlava na hlavě a zakouřeno tak, že jsem měla chvilky, kdy se mi chtělo opravdu utéct. Už vím, že to bylo mé definitivní rozloučení se s cigaretkou. To jsem, díky bohu, obstála na jedničku s hvězdičkou, protože i když jsem byla v tak silně kuřáckém prostředí, tak jsem věděla, že mi kouření už vůbec nic neříká. Kamarádka cigaretka už dávno prostě nadobro odešla...
Také bojujete s vlastní vůli a neustále si dáváte příkazy, kolik cigaret dneska vykouříte? Změňte přístup a buďte na sebe vlídní a milí. Mějte k sobě pochopení. Zkuste se neobviňovat. Přijměte tento zlo - zvyk za nutnou zkušenost, kterou si tady máte prostě prožít a přijměte ji jako součást vaší role.
Neklaďte kouření odpor, vždyť vám je dlouhá léta tím nejlepším přítelem! Buďte na sebe vlídní a řekněte si, že to nevadí, že kouříte, protože víte, že jde o zkoušku a také o poznání, které musíte nabýt. Pokud máte s kouřením přestat, tak jistě brzy přestanete nebo už jste na dobré cestě. Posléze uvidíte, co se bude dít.
A když nebudete životu (kouření) klást odpor, tak stejně jako já, dokážete zvítězit nad vlastní závislostí.
Držím vám palce!
Šája
