Když jsem se nedávno sama sebe zeptala, jestli je tohle všechno, co je mi schopen život nabídnout, tak jsem dospěla právě do bodu, kterému říkáme životní krize. Ocitla jsem se v momentu, kdy pro mně to, co jsem dělala a jakým způsobem jsem žila už nemá žádnou hodnotu.
Neviděla jsem smysl v dalším pokračování v zajetých kolejích. Vzpomněla jsem si na moudré rčení: "Můžete být souženi svými postoji k životu nebo se můžete rozhodnout být šťastni."
V tuto chvíli je zapotřebí především nezpanikařit a začít pozorovat sebe sama. Znovu se zamyslet nad hodnotami, které jsou pro vás důležité a přijmout výzvu, že je potřeba začít něco měnit. Pochopila jsem, že potřebuji nejen změnit můj celkový přístup k sobě, ale také změnit postoj k systému, který mi tiše a bez povšimnutí "utváří" hodnoty podle nichž se nakonec řídí můj každodenní život.
Český psycholog a spisovatel Pjér La Šéz na přednášce o lidské bytosti a mechanickém systému říká, že žádný systém nelze zdolat odporem či revoluci a ani nelze z něj uniknout. Proto, abychom ho zdolali a překonali je důležitá vlastní důstojnost.
Má ji v sobě přirozeně také malé dítě, ale ta je mu postupně odebírána a místo ní je u něho rozvíjená osobní důležitost. V této souvislosti jsem pochopila, že k tomu, abych zdolala životní krizi, se musím začít postupně vzdávat osobní důležitosti a dojít zase zpátky k vlastní důstojnosti. A tak jsem začala jednat.
Začala jsem zase hodně číst. Je taky skvělé brouzdat po internetu a nechat se inspirovat jinými, kteří se rozhodli už dříve najít vlastní cestu nebo vám dají nějakou radu. Byla jsem v Praze v Maitrei, kde byl tří denní transformační satsang. Jmenovalo se to Dar okamžiku a pro mně opravdu darem byl. Díky němu jsem začala měnit sebe a tvořit si nový pohled na život.
Tady jsem poprvé pochopila, že obavy, strach a neúspěchy nejsou našimi nepřáteli, ale mohou nás v životě dál posunout, je potřeba se naučit s nimi pracovat. Na konferenci Evolution 2015 mluvil Libor Malý, zakladatel sítě Hearthnet, o tom, proč založil síť, která funguje na principu daru a vyzval nás, abychom byli nejen odvážní a laskaví, ale v momentě, když dostaneme dar si dali závazek, že jakmile budeme moci dát dar, tak to uděláme taky.
A tak měním svůj přístup k životu. Vlastně se vracím k sobě, k vlastní důstojnosti. Dávám přednost rodině, poctivé práci, přírodě, vztahům s lidmi, upřímnému a slušnému chování. S radostí příjmám dary a s láskou je taky dávám. Peníze u mně nejsou na prvním místě. Dávám větší prostor tvorbě a setkávání se s lidmi, kteří mají podobné zájmy nebo mně nějak inspirují. Vůbec to není jednoduché, učím se myslet srdcem a cítit rozumem. Postupně se obracím zády k neřízenému systému konzumního životního stylu a volím si vlastní cestu.
Vzděláváme se našim prožitkem neboli naše osobnost se formuje na základě prožitků. Strach je emoce, která nás nejvíce v životě ovládá. Největším našim strachem je obava, že nebudeme milováni.
Potom se jedná převážně o strach se rozhodovat a také máme hodně pochybnosti o sobě. Jsou to naše programy, které máme zakořeněné hluboce v podvědomí. Proto je dobré vědět, že pokud chceme být svobodní, musíme přijmout sami sebe jako celek. Protože pokud budeme sami sebou, tak se v jakékoliv společnosti budeme cítit svobodně.
Mějme na paměti, že duše sem přišla experimentovat! Podle zákonu osudu, dle doktora R. Dahlkeho, nakonec běží obě cesty v mandale života naproti polaritě. Ta jedna směřuje k životnímu vzorci, je cestou sebenaplnění ve světě plného protikladu a pnutí.
Druhá cesta je cesta zpět ze života do středu a je to cesta k našemu vývoji, neboli cesta uzdravení přes duchovno. Potřebujeme oba směry, protože obě cesty jsou součásti hry života.
Život nás přitahuje do středu mandaly života, do jednoty. Kdo sebe naplňuje a vyvíjí se, tak ví, že je ve všem a vše je zároveň v něm!
Mějte se krásně.
Šája
