Už nějakou dobu, více než rok, se příliš nezabývám stavem peněz na mém účtu. Do té chvíle jsem to ale měla jinak, určitě to znáte taky. Měla jsem neustále obavy, že nebudu mít na složenky, na jídlo, a na hypotéku, až jsem si uvědomila, že vždycky peníze na účtu nějaké mám, ale strach v sobě, že je nebudu mít, taky.
Život mně chce dostat na kolena
Dokonce jsem byla tak posedlá, že jsem se stále o něco snažila a vyvíjela tlak na sebe, manžela a okolí, abych sebe a rodinu zajistila do budoucnosti. Hrozně mně to vyčerpávalo. Byl to běh na dlouhou trať. Když už jsem měla pocit, že se blížím k bodu finančního zajištění, stalo se něco, co jsem nečekala, a vše se opět posunulo téměř na začátek. Došlo to tak daleko, že jsem se začala bát samotného neúspěchu. Měla jsem pocit, že se mi vše děje schválně, a život mně chce dostat na kolena.
Ptala jsem se, proč? Odpovědí bylo hodně, ale byly k ničemu, protože co se stalo, to se stalo. Někde jsem četla, že zabývání se minulostí a budoucností znamená žít v iluzích, jediné co stojí za to řešit je přítomný okamžik. A že je dobré přijmout život takový jaký je a vycházet vždy z toho okamžiku, který se nám právě děje.
Přitom jsem si uvědomila, že způsob, kterým přistupuji k finančním otázkám moji rodiny je postavený na mých budoucích obavách nikoliv však na reálném stavu přítomnosti. Prostě na účtu mám vždycky přesně tolik kolik potřebuji. Po celou dobu jsem také měla opravdu solidní zaměstnání. Dokonce jsem si uvědomila, že žiji v iluzi strachu, který mně ovládá natolik, že jsem mu uvěřila, že mé obavy jsou reálné.
Rozhodla jsem se, že změním vnitřní postoj
Rozhodla jsem se to změnit. Došlo mi, že jde hlavně o vnitřní postoj a tak jsem se začala pozorovat a hledat vlastní řešení. Tak začala pozvolná transformace mého života, změnila jsem úplně můj postoj.
Postupně, krok za krokem, žiji dle nových principů, které vycházejí ze mně, nikde jsem je nenabrala, tohle totiž nejde, protože ony vychází někde z hloubky vaší duše a rozumíte jim jedině tehdy, když je opravdu žijete.
Nemluvím Vesmíru do jeho práce
Jak tedy přistupuji k životu? Nejlépe to popsal můj oblíbený herec Jaroslav Dušek:
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vám "nedaří" a zkuste k ní přistoupit jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj.
Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu.
Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.
Nemáte co ztratit - pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte křečovitě "pod krkem".
Nechte prostor Vesmíru - svému Zdroji, aby vše udělal za vás.
Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.
Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu.
Nebojte se - vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát.
Vaše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.
Potom stejně nastolí to, co má být.
Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu.
Udělejte to prostě jednou jinak - vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.
Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.
Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.
Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.
Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.
Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech.
Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší.
Tak začne pozvolná transformace vašeho života.
Tak získáte zpět radost a chuť žít.
Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.
Přestala jsem utrácet a začala více přemýšlet. Nechávám se unášet jako plachetnice na vlnách
Vyzkoušela jsem si mnohokrát v životě, že se opravdu věci dějí, aniž bychom do nich museli vkládat větší sílu. A že vzniklé situace, někdy prostě nijak neovlivníme. Že není nutné tolik plánovat a vysilovat se nad budoucností.
Nejdříve jsem přestala tlačit na sebe a na manžela a přestala vyvíjet přehnanou aktivitu v hledání nových finančních příležitostí. Přestala jsem utrácet peníze za věci, které nepotřebuji. Začala jsem o všem více přemýšlet a stala jsem se šetrnější ke všemu, k penězům a věcem, dokonce i ke vztahům s lidmi. Více se nechávám unášet životem, tak jako plachetnice na vlnách.
Pozoruji život a přijímám věci, situace a lidi takové jací jsou, neposuzuji je ani je neodsuzuji. Myslím, že jsem pokornější k životu a pořád se učím hlubší pokoře. Díky tomu jsem spokojenější, získala jsem zpět radost a chuť žít a nemám přehnané ambice. Jsem mnohem klidnější.
Nicméně neznamená to, že nic nedělám a nijak se nesnažím. Stále mně baví pracovat, vyvíjet se a tvořit. Nechtěla jsem jen tak nečinně koukat kolem sebe, potřebovala jsem se seberealizovat, vytvořila jsem NukNuk Ateliér.
Začínala jsem s ním v roce 2014 a doufala, že brzy bude finančně prosperujícím projektem, nicméně realita je jiná. Nepřekvapuje mně to, už jsem to pochopila, že není vše tak, jak bychom vždycky chtěli. Na všechno je potřeba čas.
Beru vše takové, jaké to je a jen se tomu přizpůsobuji. Dalších 6 let mi trvalo, než jsem přišla na náplň této pracovní činnosti, a nyní dělám vše pro to, aby mi tato činnost přinášela nějaké korunky. A tak znova narážím na obavy z budoucnosti. A tak k tomu přistupuji jako ke zkoušce ze strachu, kdy protilékem je vždy optimismus.
Obavy nejsou namístě, vše je v pořádku!
A tak si znovu uvědomuji, že to co je, je přesně to, co potřebuji a že mé obavy a strachy jsou pouze paraziti v mé hlavě, kteří mi neustále našeptávají, že to, co je není v pořádku. A tak už nepanikařím, nepodléhám strachům z budoucnosti.
Prostě to dělám jinak, pracuji s klidem v nitru, tvořím blog, píšu e-booky, organizuji seminář, realizuji online kurzy a workshopy a při tom jen pozoruji, co se bude dít. Učím se nebát, protože vím, že všechno se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který pro mně a mojí rodinu Vesmír nachystal. Vím, že vše je dobré, a tak mu nechávám prostor, aby vše udělal za mně.
Ani vy nemusíte podléhat svým strachům z finanční nejistoty v budoucnosti. Nejdřív se zamyslete jestli nejde o vaši přehnanou iluzi a jestli se nebojíte zbytečně. A pokud jen je situace kritičtější, tak než začnete panikařit uvědomte si, o co vlastně můžete přijít a jestli to není pro vás výhodnější.
Prostě se na to podívejte jinak, změňte postoj. Když budete tyhle věci řešit s klidem a vypnete vaši snahu něco za každou cenu změnit, jednou to prostě uděláte jinak, pak uvidíte, co se stane. Protože jediné, co nás může podepřít v měnícím se kolotoči života, je láskyplné přijetí sebe a všeho, co prožíváme.
A pokud vás jakákoliv změna přitahuje připojte se k nám do jedné z facebookových skupin, k tvůrcům vlastního života anebo architektům a designérům vlastního bydlení a inspirujte se nadšením při proměnách našich domovů a sdílejte s námi vaši motivaci a vášeň pro tvoření bydlení.
Mějte se krásně,
Šárka
